Žirafoviny.cz

Navzdory lidové moudrosti o staré nerezavějící lásce jsem došel k poznání, že láska ke koníčkům z mládí dokáže časem úplně zkorodovat. Koncem 60. let jsem chodíval do kolektívky OK3KWK a bavilo mě to. Potom přišla práce a rodina, a tak zůstalo jen odhodlání, že až bude na to čas, tak se k tomu hobby vrátím. Čas nakonec přišel, dokonce jsem zakoupil malý SDR transceiver, abych nakonec zjistil, že se veškerá motivace vytratila. Asi za to může internet, dnes si může popovídat každý s každým, a nejen na téma, jaké je počasí a jakou mám anténu. Ale i na toto téma se nabízí virtuální svět na stránce hamsphere.com. Tak kdo chce, ať to zkusí, ani radioklub k tomu nepotřebuje.

Ono to taky člověka přestane bavit, když má všecko prefabrikovaný na netu - abys mohl "vyjet na pásmo", musels buď mít koncesi, nebo chodit právě do nějakýho klubu pod Svazarmem. Vlastní koncese předpokládala i vlastní zařízení, což byla buď jak buď otázka dlouhejch financí - ať v případě přímýho nákupu, nebo v případě vlastní stavby - a ta byla ještě horší, protože vyžadovala mít přístup k měřidlům na příslušný veličiny. Navíc stavba antény zase znamenala další ouředničinu spojenou se získáním povolení ke stavbě (málo kdo měl i má k dispozici dostatečně velkej a odlehlej pozemek, na kterým by mohl postavit anténu v dýlce desítek metrů) a pokud se povedlo ho získat, pak kupa práce se sháněním materiálu a vlastní stavbou. Nic nebylo ani není zadarmo, ale dnes právě s dostupností all-world komunikace v reálným čase přes internet zmizela obrovská část motivace, která lidi dřív vedla k radioamatérství - už zůstali jen ti opravdu skalní, kterým jde spíš o to navazování kontaktu a samýho spojení než o tu vlastní komunikaci - prostě "dokázat to", že vlastníma schopnostma naladí stanici a pošlou z ní skrz svýma rukama aspoň zapojenou, když už ne postavenou anténu zprávu někomu podobně postiženýmu a přijmou jeho nadšenou odpověď "Jo, chodí to!!!" ...