Žirafoviny.cz

Alkohol čili špiritus má jak zřetelně vidno něco společnýho s duchovnem - Spirit je slovo označující ducha (místa nebo osobnosti). A podle známejch pouček alkohol podávanej v malejch dávkách neškodí v jakýmkoliv množství, stejně jako že je to největší nepřítel lidstva - ale nepřátel se nelekejme a na množství nehleďme, nebo že v boji s alkoholem nelze zvítězit, to jen Moraváci (nebo podle zeměpisnýho původu vyprávěče Slováci) remizovali. Fakt je ale jeden - alkohol je nejstarší lidstvem záměrně připravovaná droga a zmínky o jeho přípravě a požívání se táhnou lidskou historií od dávnověku. Používal se k mnoha účelům - jako konzervační prostředek, bránící bakteriálnímu rozkladu, jako extrakční činidlo pro získávání aromatickejch látek, jako anestetikum v primitivní chirurgii ... A samozřejmě se pil ať jako nápoj způsobující rauš vhodnej k "božskýmu působení" při náboženskejch obřadech, nebo i jen jako nápoj uvolňující zábrany a způsobující dočasnou amnézii.
Když pominu dnešní pachtění se za bezpracným ziskem z prodeje nelegálního alkoholu získanýho z průmyslovejch surovin (tzn. ne z potravinářskýho postupu výroby), tak vůči alkoholu se společnost vyhraňuje jako k nežádoucí látce, způsobující ve velkým množství nehody a společenskou degradaci osobnosti - přitom ale z něj společnost získává formou zdanění obrovský finanční prostředky, jejichž výpadek v případě okamžitý hromadný abstinence celýho národa byl těžce zřetelnej na účtu veřejnejch prostředků státu. Je to schizoidní stav - stát poměrně dost intenzívně potřebuje aby lidi pili, ale zároveň jim v tom musí bránit ...
No a jako poslední vezmu osobní hledisko - nejsem abstinent, kterej alkohol vyloučil ze svýho života. Vypiju si pivo i dvě, když posedím v restauraci nad dobrým jídlem, ve společnosti příjemnejch lidí vypiju za večer litr vína i dva, když někdo oslavuje a nalejvá na přípitek, neodmítám skleničku. Ale tím to asi tak končí - nenalejvám se denně 15-20 pivama, neslopu víno jak pijavka od rána do večera ani se nedívám denně na dno flašky tvrdýho. A když už je ta situace, kdy se pije, tak NEMÍCHÁM - ale držím se jednoho druhu, i když okolí provokuje a svádí k opaku. A hlavně - musím vědět kdy říct DOST. Mám tím jistotu, že i když budu pod vlivem natolik, že to na mně bude zřetelně vidět, tak nebudu potřebovat cizí asistenci k tomu, abych se odebral opláchnout a vyspat ani nebudu dokonce blejt jak Alík nebo se někde pohybovat "na nucenej přední náhon" - a že až se probudím, tak že následkem předchozího hejření bude nanejvejš dočasná bolest hlavy a mírně pomačkaná garderoba, ne pobyt na záchytce nebo na chirurgii případně další právní postih.

Názorů na pití je tolik, že si každý může vybrat. Tak např. MUDr. Šamánek, ten je vstřícný k penzistům a doporučuje jim každodenní střídmé pití. Na opačné straně je MUDr. Nešpor, který prohlašuje, že optimální denní dávka alkoholu je nula.

Když byl dr. Šamánek ve Všechnopárty, tak mne celkem zaujal, a protože jsem i věkově vyhovoval, pustil jsem se do experimentů. A zajímavé zjištění bylo, že se nedá pít dennodenně čtvrtka takového vína, které vám nechutná. Toho se dá vypít litr nebo dva, když jde o nějakou zřidkavou akci a člověk má kuráž, aby tu počáteční nechuť překonal; potom už to jde samo. Tak jsem zkoušel různé druhy vína pro každý den, až jsem se ustálil na růžovém moku z malokarpatské oblasti, ve věku aspoň 2 roky.

Později jsem zas sledoval primáře Nešpora, jak varuje před jakýmkoliv množstvím, a zvolil jsem kompromis. Z 2,5 dl jsem slezl na 1,5 dl, i tak dokážu večer tu skleničku cumlat hodinu i déle. A taky dost ušetřím, denní náklad je do 1 €. No nepij to!

Anketa neměla být o tom, zda chlastat nebo nechlastat ale jestli alkohol chutná či nikoli. Mě totiž fakt ne. Minulou sobotu jsem ze zdravotních důvodů vypila panáka tuzemského rumu a pak se děli hrozné věci... brrr. Když dalšího panáka další deset let nevypiju, tak se vůbec nic nestane

A s vínem to vidím obdobně. Ale nechci alkohol odsuzovat, pokud někomu chutná, tak proč ne.

To byla jen taková parafráze Hamleta - Být nebo nebýt, .... Je mi jasné, o čem anketa je. Jenže, pokud chci vědět, zda mi něco chutná nebo nechutná, musím si aspoň trochu odpít, že. Jak by ses jinak dozvěděla, že tuzemák ti nechutná?

Já vím, já jen tak pošťuchuju

Jinak já jsem z alkoholu ochutnala hodně, ale vlastně jsem nenašla nic, co by mi chutnalo. Proto alkohol nepiju. Chutnal mi Velvet, pivo, ale vypila jsem ho tak dvě deci a to stačilo. Pak nějak zmizel a tak nepiju nic alkoholického. Až teďka ten tuzemák, ale to byla fakt hrůza. A přitom tak krásně voní

Zkus pít "babský pití" - něco jako je griotka nebo třeba Baileys - prostě sladký a dalšíma pochutinama doplněný alkoholy s "nízkýma oktanama". Akorát se toho nesmí vypít kýbl, díky vysokýmu obsahu cukru fungujou jednak jako tlamolep, druhak ale vybuzujou těžkej bolehlav v následujících ranních hodinách ...