Žirafoviny.cz

Záležitost drastická až traumatizující - vždycky jsem na tábor musel, údajně kvůli zlepšení schopnosti se o sebe postarat sám, ale vždycky to bylo nervyderoucí třínedělní trápení se na místě kam jsem jet nechtěl s lidma který jsem nikdy předtím neviděl a při činnostech který jsem vykonávat nechtěl, protože byly připravovaný pro daleko užší skupinku lidí disponujících společnou minulostí v podobě nějakýho dosavadního oddílovýho života nad společným zájmem. Dokázal bych si představit tábor jako vyvrcholení roku-dvou oddílový činnosti, kdy se 1x - 2x týdně skupinka sejde a řeší společný zájmy a připravuje se právě na ten tábor jako vrchol. Ale když člověka 3 dny po převzetí vysvědčení rodiče zabalí a odvedou kamsi k autobusu, kde ho předají neznámý ženský, o který se dotyčný dítě dozví "tohle je soudružka vedoucí", ten autobus pak dítě odveze kamsi do neznáma, kde na louce u lesa stojí 50-60 chatek a z dalších busů tam vylejzá cca stovka dalších, úplně stejně zmatenejch děcek, načež za zmatků, píšťalek a po hodinovým pobíhání se jakž-takž rozdělí do chatek, kde až tehdy poznávají svoje spolubydlící a na nejbližších 20 dní i společníky na jídlo a nejrůznější program, o kterým nic netuší a dovídají se ho až na poslední chvíli, musejí vykonávat činnosti, o kterejch v životě ani nečetli, natož aby se je předem učili v klidu nějakýho kolektivu v klubovně, prostě když jsem tohle prožíval, tak jsem nechápal, jak se někdo může "na tábor" těšit - a veškerý "foglarovky" a podobný čtivo jsem tím odsouval do skupiny "naprostej blábol".

A ejhle- uplynulo něco málo přes 30 let, moje děti začaly chodit do školy - a najednou nezávisle na sobě obě přišly během školního roku s tím, že CHTĚJÍ O PRÁZDNINÁCH JET NA ŠKOLOU ORGANIZOVANEJ PRÁZDNINOVEJ TÁBOR. Samozřejmě mě to zaujalo a začal jsem se ptát jak to má vypadat - a ono to bylo přesně jako v těch knížkách, kde se všichni na tábor těšili, protože se na něj organizovaně připravovali v malý skupince minimálně půl roku dopředu, chystal se program, věci, hry, sportovní potřeby, děcka sháněly od rodičů pomoc s výrobou věcí na hry (třeba blbý chůdy vyrábělo nakonec 5 tatínků, protože žádnej profi truhlář se toho nechtěl ujmout), kdo z rodičů měl možnost z práce opatřit nějaký blbinky ze suvenýrů jako ceny do her, byl žádanej samotnou školou - a všichni účastníci se půl roku dopředu těšili, že tam budou týden sami jen mezi sebou co se znají, jen se 4 vedoucíma, bez rodičů a se zákazem jejich návštěv, s jídlem sice z kuchyně místní zotavovny vzdálený asi 200m od tábořiště, ale s bydlením v "zálesáckejch" chatičkách a s výletama, závodníma hrama nebo koupáním každej den ... Docela jsem to těm svým dětem záviděl.

Zduř, Saško,
koukám že jsi oprášila pár let starou anketu a vyvěsila ji znovu i s mým starým komentem. Jakpak to budeš mít ty se svým každoročním táborem v Jeseníkách, když se nám teď soudruzi z Číny pomstili svým korónavýrusem?

No pokud se něco nestane (ťuk, ťuk, ťuk) tak za necelých 14 dní jedeme

Vsichni ocekavali, ze chci sportovat. Ja jsem si chtel cist. Je k tomu potreba jeste neco dodat ?

Jako kdyby mi to něco připomínalo Měla jsem to jako dítě stejně.

Vskutku - jak bych to viděl. Lilo, že by Canise familiáriuse nevyhnal, ale protože na programu bylo sportovní neděle, tak se šlo na hřiště hrát vybíjenou - na PROMOČENÝ ANTUKOVÝ hřiště určený pro volejbal a tenis. Jak potom vypadalo oblečení i boty si každej umí představit. Vyprat by se to možná trochu dalo - ale kde to usušit, když celý 3 neděle denně víc nebo míň lilo? Poslední hřebík do rakve mojí chuti k dalším účastem na podobným táboře byl pak vzteklej jekot mojí mámy "Tos musel ty nový tepláky takhle zničit?" - včetně toho , že jaxitaxi mi ani nebyla schopná odpovědět na mou otázku "a co jsem si teda měl vzít na sebe, když jsme dostali nařízeno nastoupit na hřiště v teplákách?" Kdo namítne "přece jiný tepláky" by si měl uvědomit, že jsem s sebou sice měl ty teplákovky asi troje, ale "abych nevypadal jak socka", tak byly všecky koupený nový těsně před táborem s dodatkem "však se ti budou po prázdninách hodit na tělocvik" - a ke všemu ještě před oním "sportovně-blátivo-antukovým odpolednem" i po něm celý dny lilo, takže jsme jeden vedle druhýho měli všecky věci minimálně vlhký, když už ne mokrý durch...


Pak už se nedivím, že občas nějaký děcko až uteče z domu, když jeho "milující" matka podobně zareaguje na podobný následky jí samotnou zařízenejch a nařízenejch pobytů potomka mimo domov - protože ta matka prostě nebyla na místě a přitom odmítá pochopit, že se předem nepřipravenej potomek mohl ocitnout v takový situaci, kdy prostě nešlo se chovat tak, jak si matinka představovala ...

Tohle se nam sice na tabore nestalo. Ale podobne zazitky me naucily silne preferovat co nejstarsi a nejroztrhanejsi obleceni.

Zato jsme meli jinou uzasnou vec - odpoledne u vody, kdy smel kazdy do vody asi na pet minut za hodinu. A ten zbytek jsme museli stravit ve vedru na slunicku. Nastesti to nebylo tak strasne, protoze se mi od jedne praktikantky (pomocnice vedoucich) podarilo vysomrovat knihu a zasit se s ni do krovi, kde byl stin.

Ano, vzít si na tábor starý hadry lze pokud jseš v situaci -náctiletého praktikanta nebo dokonce vedoucího. Ale rozhodně se ti to nepovede v roli 6-7letýho děcka, který navíc matinka nedokáže "pustit mezi lidi v něčem za co by se musela stydět". Organizátor napíše do seznamu oblečení na tábor "2 teplákové soupravy" a matinka letí do obchodu koupit funglovky, aby její dítě nevypadalo jak vandrák, ale spíš jako nějakej olympionik na nástupu k zahájení her. Psaly se 70. léta minulýho století, tábor byl organizačně zajišťovanej ROH zaměstnavatele rodičů, vedoucí museli bejt prověřovaný okresním výborem KSČ ... kdo nezažil, jen těžko pochopí. Saša myslím naprosto přesně ví, o čem píšu. A jsem jen rád za to, že jak moje děti v nedávný minulosti, tak ona a její svěřenci se na svoje tábory těšily a těší, protože to je JEJICH TÁBOR - podílejí se na programu, předem si zajišťují část organizace samy nebo aspoň vědí s kým pojedou a co tam budou dělat - ne jako my před těma víc jak 40 lety. Nás tam vezli doslova jak Židy do Terezína, jedinej rozdíl byl v tom, že my jsme věděli, že za 3 neděle ta tortura skončí. Ale jako trest takovej "pionýrskej" tábor vnímalo hodně dětí, nebyl jsem sám - jak se ostatně vyjadřuje i Saša.

Musis pockat az se prestane vysilat reklama na C19.

Ja jsem na tabore hned paty den zneprijemnil svym pyrotechnickym zalozenim, ze jsem byl za odmenu vyloucen z pionyra a resilo se to jeste po navratu z prazdnin. Asi se mi osud chtel kolektivne pomstit tak ze jsem byl na konci "vykonu" zestipan hejnem vcel, jelikoz nejaky dobrak umistil razitkovaci stojanek na parez, ovsem bez kontroly kdo v parezu bydli. Jako dnes si pamatuji sborovy utek z lesa v Brandyse nad Orlici. Muj nejrychlejsi beh na 3 km az k rece.