Žirafoviny.cz

     Dostala se mi do opravy vrtačka asi tak z roku 1965 ČKD 350W 550 otáček/min do 13mm.

     Je to macek, nízko otáčkový a dlouhodobě používaný k míchání směsí ke zdění, umazaný tedy cementem, hojně.

     Problém je v tom, že spínač nedrží a pokud ano, tak zapne jen někdy, s ohledem na stav povrchu a délku používání je to důvod k opravě.

     Takže napřed začneme kartáčem a mýdlem - na plasty to lze použít, pak nutno vzít kartáče, ovšem drátěné. Posléze dlabátka a vyrejpátka, ale nakonec jsem se dovnitř dostal.

     Před pár dny se mi dostala do ruky naše rodinná vibrační bruska B&D typu KA 280. Funguje docela dobře, má regulátor rychlosti a tzv. Auto select technology. No a protože začala nějak moc hučet a otáčky také nebyly co bývaly, tak jsem ji dostala na stůl.

     Při práci s ní jsem měla intenzivní pocit, že regulátor otáček není moc sofistikovaný, protože jsem dokázala rozlišit jen dvě rychlosti, ale říkala jsem si, že když má přepínač režimů tolik poloh, tak asi uvnitř něco přidrží, nebo tak podobně. Na brusku se totiž dá nasadit jak žehličkovitá brusná plocha, tak plocha určená pro excentrické rotační broušení.

     Povzbuzena dobře dopadnuvší opravou žehličky Tesco jsem se pustila do opravy druhého podobného přístroje. Tentokrát se jednalo o žehličku suchou, tovární značky Moulinex, typu Bolero 10 DP6.

     Dostala jsem ji před časem jako dar, pozůstalost, protože patřila mé babičce. Dostala jsem ji s tím, že je funkční, ale před časem jsem ji zkusila zapnout a zjistila, že nefunguje a tak skončila na nějakou dobu na poličce s tím, že se časem opraví. A nebo také ne. Ale naštěstí došlo na první variantu a dneska mám tedy žehličky dvě. A obě funkční.

     Vždycky když vezmu do ruky napařovací žehličku, tak si tak říkám, že to je malý zázrak. Ani ne tak proto, že ono napařování dosti usnadňuje žehlení, ale proto, že v tomto malém přístroji se potkávají tři živly, které se skutečně moc nemusí:

1. elektřina
2. vysoká teplota
3. voda, potažmo pára

     Všechny tři živly tu však pracují společně a pomáhají člověku. Tedy v případě mé žehličky mne

     Ačkoli se klasické porcelánové pojistky již příliš nepoužívají, přesto se s nimi lze setkat ve starších domech. Jejich konstrukce je vymyšlená tak, aby nebylo možné do pojistkového spodku dát jinou „patronu“ než tam správně má být. Pojistky i spodky se od sebe liší průměrem jedné části tak, že menší pojistka lze do té větší vložit, opačně to však nejde. Aby nebylo nutné pojistky měřit a zkoušet, jsou označené barevně.

     Pojistka má barevný terčík, který při přepálení vypadne a spodek má barevnou vymezovací vložku. To je to, co je vidět uvnitř spodku.