Žirafoviny.cz

     Mám kamarádku v jednom městě ve středních Čechách. Je mezi námi docela slušný věkový rozdíl, kdybych na veřejnosti tvrdila, že to je moje dcera, klidně mi to uvěří (ale to bych ji nepřála). O to však nejde.

     Před pár dny jsme se s ní na něčem domlouvala a pak mi najednou přestala odpovídat a SMS se tvářily jako nedoručené. A také nedoručené byly, jak jsem pak zjistila. Těch zpráv jsem poslala vícero a pak i email, ale stále žádná odpověď. Vrtalo mi to hlavou, ale nic více jsem udělat nemohla.

     Mám tu opět vzkaz od Žirafky: Je šťastná jako blecha a pořád tomu nemůže uvěřit

     Komise byla asi už unavená a chtěla jít domů, no a protože jsem šla na řadu jako poslední (a dojala předsedu, že jsem došla dle jeho přání dříve, než jsem původně měla), tak se to po bouřlivé debatě, trvající snad hodinu, povedlo

     U zrodu tohoto blikátka bylo jiné zapojení. Chtěla jsem si původně udělat jednoduchý generátor sinusového signálu s jedním tranzistorem a RC členem ve zpětné vazbě. Jenže mi asi nebylo souzeno toto zapojení rozchodit a proto jsem se vrhla do pokusů, jejichž výsledkem je tento obvod Inu, proč dělat věci jednoduše, když to jde krásně komplikovat, proto místo jednoho tranzistoru je použitý operační zesilovač a pak další součástky nutné k jeho řádnému provozu.

     Slovo „měkké“ v názvu článku znamená, že svítivá dioda bliká měkce, čili se rozsvěcí a zhasíná plynule. Toto blikání je vhodné jako ozdoba a nebo signálka nějakého správného stavu, či situace, kdy je všechno v pořádku. Toto blikání je také příjemnější pro oči a neupoutává tolik pozornosti jako blikání tvrdé.

     Ten, kdo chodívá častěji na odborná elektrotechnická internetová fóra, si toho musel všimnout. Před nedávnem se tam vyrojily otázky na řešení mnohých funkčních obvodů, jako třeba zesilovačů, oscilátorů, modulátorů, demodulátorů a kdoví čeho ještě. Potom se přihrnuly dotazy na vhodné součástky, nejdřív na typy, potom na jejich parametry, vhodné pracovní body a podobně. A tazatelé většinou přiznávali, že se jedná o semestrální práci, že to velmi spěchá, že zadavatel odmítá konzultovat, a tak tedy prosí, aby jim to někdo pomohl urychlit. Tato aktivita už na netu pomalu zhasíná, což je neklamnou známkou toho, že řešitelé práce vesměs odevzdali nebo definitivně na odevzdání rezignovali. Ochotným pomocníkům nastává období klidu, asi tak na půl roku.

     Na svých cestách zažívám různé situace. Vlakem najezdím týdně mnoho kilometrů a potkám mnoho různých lidí. K tomuto příběhu došlo již před nějakým časem na přelomu roků 2005 a 2006 a není vymyšlený, bohužel jsem jej zažila na vlastní kůži.

     Jela jsem tenkrát ze školy domů, bylo to v zimě někdy kolem Vánoc. Přesně už to nevím, ale venku byla tma, kosa a ve vlaku příjemné horko. V té době jsem jezdila posledním vlakem z Prahy přibližně ve 20.50 z Masarykova nádraží a vždy jsem měla hodně moc času do odjezdu. Škola končila moc pozdě na chycení předchozího vlaku a moc brzy na čekání na ten následující. Řešila jsem to chozením po Praze, koukáním do výloh, ťapáním v obchodu, ale nejčastěji čekáním v hale a pak uhnízděním se v přistaveném vlaku.