Žirafoviny.cz

     Ten, kdo chodívá častěji na odborná elektrotechnická internetová fóra, si toho musel všimnout. Před nedávnem se tam vyrojily otázky na řešení mnohých funkčních obvodů, jako třeba zesilovačů, oscilátorů, modulátorů, demodulátorů a kdoví čeho ještě. Potom se přihrnuly dotazy na vhodné součástky, nejdřív na typy, potom na jejich parametry, vhodné pracovní body a podobně. A tazatelé většinou přiznávali, že se jedná o semestrální práci, že to velmi spěchá, že zadavatel odmítá konzultovat, a tak tedy prosí, aby jim to někdo pomohl urychlit. Tato aktivita už na netu pomalu zhasíná, což je neklamnou známkou toho, že řešitelé práce vesměs odevzdali nebo definitivně na odevzdání rezignovali. Ochotným pomocníkům nastává období klidu, asi tak na půl roku.


     Věk internetu změnil mnohé návyky, o tom není pochyb. A některé věci se pořádně zkomplikovaly. Kdysi měl návrhář elektronických obvodů několik katalogů (úzkostlivě si je hlídal) a používal součástky, které v nich našel, jiné ho moc netrápily. Dnes můžete mít katalogy z celého světa na svém monitoru kdykoliv se vám zažádá, ale ulehčuje to vaši situaci? Nejistota správného výběru jenom vzrostla, a tak se pamětník podvědomě řídí tím, co používal kdysi, a z nové nabídky volí něco podobné. Jak se má ale zorientovat student na prahu své odborné kariéry? Zeptá se na vhodném webu, a má to. Kdo by mu to měl za zlé? Horší je, že není ani čas na pochopení problému, který se má řešit. Gůglování pomůže problém identifikovat, nabídnout způsoby řešení, ale samotné pochopení, jakési objevení existujících souvislostí v sobě samém, to Google za nikoho neudělá. V tomto je nenahraditelný upřimný a hluboký zájem o elektroniku (nebo o jakýkoliv jiný obor studia), bez kterého to jde velmi těžko. A ti studenti, řešící takto svoje úlohy přes internet, se často omlouvají tím, elektroniku mají nějak navíc, že to jejich hlavní studium je o něčem jiném, a podobně. Potom to mají opravdu těžké.

     To, co vidíte na fóru, je však jenom vrchol ledovce. Z nevinné „fórové“ ankety, pokud se několikrát ozvete, se vyvine téměř osobní vztah prostřednictvím soukromých zpráv, tedy anonymní mailové komunikace. Je vlastně dobře, že to dál probíhá pod hladinou, mimo dosah veřejné pozornosti, jinak by takové vlákno probudilo vášně na úrovni davové psychózy a nakonec by bylo přerušeno moderátorem z moci úřední. Pomocný pedagog, pokud to bere trochu s odstupem, se celkem pobaví a dokonce si zopakuje některé poučky, které se mu časem nějak vykouřily z hlavy. Ale tím, že pochopení zůstalo, je to nakonec určité potěšení. Můžete však zažít i opravdovou zábavu. Největší ocenění u mne si bezpochyby zaslouží metody komunikace ve stylu poručíka Columba, kdy student povídá: „Jo ták, no jasně, tak teď už tomu úplně rozumím, moc děkuju, opravdu jsi mi moc pomohl. Jo – ještě jedna otázka, ty parazitní kapacity mám kde koupit? V obchodu mi cpou jenom obyčejný kondenzátory, ty se tam asi nehodí, co?“

     Všechno, co jsem tu napsal, jsem si vymyslel. Jestli se to zdá někomu povědomé, tak jsem se jenom trochu strefil.