Žirafoviny.cz

     Tímto článkem bych ráda odstartovala jednu malou sérii. Bude se jednat o povídání o sluchovém postižení, o komunikaci s lidmi, o technice a tak podobně.

     Možná se ptáte, proč? Proč toto téma zrovna na tomto serveru? Odpověď je jednoduchá. Lidi mají o tomto typu postižení minimální informace a pokud je přímo nechtějí vyhledat, tak je ani nenajdou. Informací pro odborníky je i na internetu hodně. Informací pro neodborníky je již citelně méně a navíc jsou na specializovaných serverech, kam se „normální“ člověk nedostane. Proto jsem se rozhodla pro tento seriál a domluvila se s několika lidmi, že mi pomůžou. Nejedná se tedy o texty typu „o nás bez nás“ ale o společné dílko, o skutečné životní příběhy a zkušenosti lidí, kteří mají tu vlastnost, že slyší jinak, než většina.

     Předem upozorňuji, že v textu jsou použitá zjednodušení a někdy velice výrazná. Je to z toho důvodu, že skutečnost je opravdu složitá a složité texty odrazují od čtení. Pokud někdo bude chtít získat další informace, může si je pak dohledat sám. Seriál má podat informace prvotní a ty nejdůležitější. Všechno ostatní je již na samotných čtenářích.

     Čím tedy začít a co je vlastně ta nejdůležitější informace? Sluchově postižení lidé jsou lidé jako každý jiný. Chodí do práce, do škol, do kina, po ulici, do obchodů… Na první pohled je nepoznáte. Tato skutečnost je na jednu stranu dobrá, ale na druhou stranu je to vlastně prokletí tohoto typu postižení: „Vidím zdravého člověka a on se chová jako magor“. Pokud nepostižený člověk vidí nevidomého nebo vozíčkáře, tak by měl vědět, jak se chovat. Většině lidí jsou lidé s postižením lhostejní, stejně jako kdokoli jiný. Ale pokud vozíčkář požádá o pomoc, a nenarazí na magora, tak mu lidi celkem ochotně pomohou. Stejně tak když nevidomý potřebuje převést přes ulici nebo okolo lešení. Člověk sluchově postižený vypadá „normálně“. Ale když se ho zeptáte na cestu, nebo kolik je hodin, tak někdy vůbec neodpoví, protože prostě vaši otázku nezaregistruje. Případně odpoví něco jiného, jelikož rozuměl špatně. V ten okamžik se stává „magorem“ jelikož na normální otázku odpovídá nenormálně.

     Prokletím sluchového postižení je tedy fakt, že není vidět. A také to, že lidé si jej prostě nedovedou představit. Kdo chce, může si zavázat oči a vyzkoušet si orientaci podle hmatu a sluchu. Nebo si sednout na vozík a prostě si to zkusit. Vyzkoušet si těžkou nedoslýchavost či dokonce hluchotu prostě nejde. Není to technicky možné. Proč, to se dozvíte dále. Proto si většina lidí myslí, že vlastně o žádné postižení nejde a že je to všechno jenom humbuk kolem pár lidí co se chovají divně a jsou vůbec nějací divní.

Čili ta nejdůležitější informace pro začátek:

Člověk postižený sluchově není postižený mentálně!

     Není potřeba se k němu chovat jako k dítěti nebo k člověku mentálně postiženému. Je potřeba respektovat jeho osobnost i určitě zvláštnosti, ale nesnažit se z něj dělat nesvéprávného a hloupého člověka. Tím totiž většinou nejsou. Ano, člověk může být postižený kombinovaně, jak mentálně, tak sluchově. Ale takových lidí je málo a na ulici je většinou nepotkáte.

     Co nás dále v tomto seriálu čeká? Hlavně odpovědi na následující otázky:

• Jak vlastně slyšíme,
• Co to je sluchové postižení, jak vzniká a kdy,
• Jak se dá SP kompenzovat,
• Jak fungují sluchadla a kochleární implantáty,
• Jak správně se sluchově postiženým člověkem komunikovat,
• Menší povídání s lidmi,
• A možná ještě něco další

     Obsahy jednotlivých dílů můžete ovlivnit i vy tím, že mi napíšete, co by vás zajímalo, co ne, nebo vlastní zkušenosti. Případně i nějaké vlastní povídání na toto téma.