Žirafoviny.cz

     Před časem jsem si řekla, že už delší dobu nemám žádný přírůstek do seriálu s recenzemi. Tak jsem objednala další jednoduché blikátko, tentokrát ale i s praktickou funkcí, a tím je stavebnice MK 137 od firmy Valleman. Je to zkoušečka infračervených dálkových ovladačů. Myslela jsem původně, že půjde použít i jako ozdoba, ale to nepůjde. O tom se zmíním na ještě na konec.

Technické údaje:

Napájení: 9V z baterie, spotřeba proudu cca 6 mA v klidu a 8 mA při indikaci
Indikace: optická pomocí 4 svítivých diod
Krytí: IP 00 – bez krytí, otevřená konstrukce



     Zapojení je velmi jednoduché, obsahuje devět rezistorů, pět svítivých diod, čtyři tranzistory, z toho jeden fototranzistor, jeden kondenzátor a jeden vypínač. Součástí stavebnice je pochopitelně ještě deska spojů, držák baterie a návody k sestavení. Jeden je originál psaný francouzsky, holandsky, německy a španělsky, druhý je velmi stručný, leč dostačující, český. Součástí originálního návodu jsou obrázky a český návod se na ně odkazuje.

     Poskládat stavebnici zvládne i začátečník a pokud ne, tak by se nad sebou měl zamyslet a případně se podívat po jiném koníčku. Já jsem si se stavbou hrála a trvalo mi to asi dvacet minut od úplného začátku do sestavení funkčního přístroje.

     Ke stavbě vlastně nemám co dodat, návod je velmi pečlivý a kdo se jej drží, nemůže udělat chybu. Deska plošných spojů má nepájivou masku a velmi dobře se na ní pájí. Pájecí body mají takovou úpravu, aby se na ně dobře pájelo a neodváděly moc tepla z hrotu páječky. Autor prostě věděl, co dělá.



     Jenom drobná poznámka k napájecí baterii. Přístroj potřebuje nabitou baterii, pokud použijete starou, jako já, tak nefunguje. Je to tím, že indikační LEDky jsou čtyři a jsou zapojené do série. Navíc je v sérii s nimi ještě spínací tranzistor a omezovací odpor následkem čehož je potřeba určité minimální napětí pod kterým to prostě fungovat nebude. Konkrétní napětí je kus od kusu různé, záleží na výrobních tolerancích diod i ostatních součástek.

     Moje konkrétní stavebnice ale asi dostala co proto, protože její transportní krabička byla dosti pomačkaná, vypínač byl dosti nakřivo a navíc držák baterie měl ulomenou packou, která drží baterii na místě. Těžko říci, kde se stala chyba, jestli v továrně, v prodejně nebo u pošťáků. Ale podle toho, jak vypadal balíček bych se klonila spíše k poslední variantě. Nicméně je mi to celé divné, protože na balíčku sice bylo vidět drsné zacházení, ale tak drsné zase ne. Takže, kdo ví. Důležité je, že se mi vypínač podařilo velmi dobře opravit a ta packa snad také bude držet. Ačkoli lepit termoplasty není snadné.





     Takže co říci závěrem? Je to jednoduchá zkoušečka, která může dosti pomoci při opravách dálkových ovladačů. Nemá žádnou vlastní inteligenci, takže skutečně reaguje na jakýkoli podnět v rozsahu citlivosti fototranzistoru. Co mne docela překvapilo je malá citlivost. V návodu se píše o vzdálenosti vysílače přibližně pěti centimetrů od snímače a je tomu tak. Při delší vzdálenosti velmi rychle klesá svit indikačních diod a pak již nesvítí vůbec. Můj záměr mít přístroj postavený někde na Hi-Fi sestavě tak, aby blikal při použití ovladače nelze realizovat, protože citlivost přístroje na toto použití nestačí.





     Pokud potřebujete jednoduchou zkoušečku a chcete si pohrát, je tato stavebnice dobrá příležitost. Stejně dobře poslouží začátečníkům jako cvičná konstrukce. Na rozdíl od různých blikajících ozdob však sestavením vznikne použitelný a užitečný přístroj, který může dlouho a dobře sloužit.

---

Vlivem různých okolností dorazila stavebnice až pozdě. V době, kdy jsem ji potřebovala mít tu ještě nebyla, takže jsem pro opravu jednoho ovladače „vyvinula“ a postavila zkoušečku jinou. Časem ji chci nějak zkulturnit a také o ni napsat článek. Ve své původní podobě měla jen dvě součástky