Literární zločiny - Léto

Tak sedím v osamělé kanceláři a pomalu přestávám fungovat. Za chvilku se pustím do čaje, který zrovna stydne na pitelnou teplotu.
Jsem tu sama, kde je zbytek vlastně ani nevím, a je mi to upřímně jedno, a tak je vypnuté rádio a já mám klid. To rádio je vypnuté i proto, že se mi nechce poslouchat hlášky typu „venku je nádherných 30°C a sluníčko, konečně je tu léto“. Grrrr :-| To říká někdo, kdo sedí v klimatizovaném studiu, večer vpadne do klimatizovaného auta a pojede domů, kde tu klimatizaci má možná také. Já tu nic takového nemám, a proto mne podobné hlášky dráždí a rozpalují doběla. Neříkám to ze závisti, ale proto, že drtivá většina lidí klimatizaci v práci nemá, a proto pracují v potu tváře.
Velikou výhodou je to, že moje současné pracoviště není pod rovnou plechovou střechou jako to minulé. Tam bylo nejlépe v místnosti s technologií, protože tam byla klimatizace. Velká, stará, hlučná, ale velice výkonná a dokázala celý sál vychladit tak, až se tam skoro drkotalo zuby. Moc by mne zajímalo, jaký asi měla příkon. Nikde jsem to na ní nenašla, ale kabel k ní byl asi jako od cirkulárky. Třífázový. Asi to pár kilowattů bylo.
Celý podzim a celou zimu poslouchám řeči od kolegů: „Už aby tu bylo léto, ta zima je hnusná a já mám rád teplo.“ Když se začne oteplovat, tak tyto kecy ustanou. No a pak teplota ještě stoupne a já zase musím poslouchat: „Kurnik, to je hic, to se nedá nic dělat. To pitomé léto už by mohlo skončit, kdo to má pořád snášet?!“ A to trvá až do podzimu, kdy se začne ozývat: "Už aby bylo léto!“…
Měla jsem se narodit na Islandu nebo v jiné severské zemi: Žirafa Islandská
Takže já říkám: „Už aby byl podzim, bude konečně hezky, příroda bude krásně barevná a já budu moci nosit hezké oblečení.“ A také bude po táboře, a tak bude na co vzpomínat, rozčilování se s pubošema bude zapomenuto a zůstane jen to hezké a veselé. Proto tedy ještě jednou „Ať žije podzim!“
Čaj je už skoro pitelný a blíží se konec obědové pauzy, tak bych se měla opět zapojit do pracovního procesu.
PS: Je to zajímavé, ale na žízeň a celkové osvěžení je teplý čaj asi to nejlepší. A mne se tu kouřilo z Rooibosu.
Jsem tu sama, kde je zbytek vlastně ani nevím, a je mi to upřímně jedno, a tak je vypnuté rádio a já mám klid. To rádio je vypnuté i proto, že se mi nechce poslouchat hlášky typu „venku je nádherných 30°C a sluníčko, konečně je tu léto“. Grrrr :-| To říká někdo, kdo sedí v klimatizovaném studiu, večer vpadne do klimatizovaného auta a pojede domů, kde tu klimatizaci má možná také. Já tu nic takového nemám, a proto mne podobné hlášky dráždí a rozpalují doběla. Neříkám to ze závisti, ale proto, že drtivá většina lidí klimatizaci v práci nemá, a proto pracují v potu tváře.
Velikou výhodou je to, že moje současné pracoviště není pod rovnou plechovou střechou jako to minulé. Tam bylo nejlépe v místnosti s technologií, protože tam byla klimatizace. Velká, stará, hlučná, ale velice výkonná a dokázala celý sál vychladit tak, až se tam skoro drkotalo zuby. Moc by mne zajímalo, jaký asi měla příkon. Nikde jsem to na ní nenašla, ale kabel k ní byl asi jako od cirkulárky. Třífázový. Asi to pár kilowattů bylo.

Celý podzim a celou zimu poslouchám řeči od kolegů: „Už aby tu bylo léto, ta zima je hnusná a já mám rád teplo.“ Když se začne oteplovat, tak tyto kecy ustanou. No a pak teplota ještě stoupne a já zase musím poslouchat: „Kurnik, to je hic, to se nedá nic dělat. To pitomé léto už by mohlo skončit, kdo to má pořád snášet?!“ A to trvá až do podzimu, kdy se začne ozývat: "Už aby bylo léto!“…
Měla jsem se narodit na Islandu nebo v jiné severské zemi: Žirafa Islandská

Takže já říkám: „Už aby byl podzim, bude konečně hezky, příroda bude krásně barevná a já budu moci nosit hezké oblečení.“ A také bude po táboře, a tak bude na co vzpomínat, rozčilování se s pubošema bude zapomenuto a zůstane jen to hezké a veselé. Proto tedy ještě jednou „Ať žije podzim!“

Čaj je už skoro pitelný a blíží se konec obědové pauzy, tak bych se měla opět zapojit do pracovního procesu.
PS: Je to zajímavé, ale na žízeň a celkové osvěžení je teplý čaj asi to nejlepší. A mne se tu kouřilo z Rooibosu.
Hodnocení: 9,00 (3 hlasy) - Ohodnotit -



Komentář je vlastnictvím svého autora. Vyjadřuje jeho názory, ne názory redakce nebo provozovatele webu či serveru.
Napsal/a | Vlákno |
---|---|
Host |
Publikováno dne: 20.11.2011. 17:36
|
![]() No pěkný. Co ty žirafky všechno neuměj!
Jinak, já taky rád Rooibos, a sypu si tam Goji. To se nasype hrst do cedníčku, propláchne studenou vodou, a po zalití čaje se zbytkem vody spaří ten obsah cedníčku. Později se to přidá do čaje, a je to. Žirafky, vyzkoušejte! ![]() |
|
Žirafka |
Publikováno dne: 21.11.2011. 18:09
|
Administrátorka
![]() ![]() Datum registrace: 04.05.2008
Bydliště: Ústecký kraj
Počet komentářů: 1260
|
![]() Ono toto povídání vzniklo někdy v červnu, ale nějak jsem jej založila... a našla až včera
![]() Goji musím zkusit, někdy na to snad dojde. |