K zamyšlení - Povodně 2010
Tak tu po delší době zase máme povodně. Předpokládám, že část čtenářů po přečtení nadpisu a první věty rovnou otočí oči jinam, nebo cosi procedí mezi zuby. Ale nebojte se, nejedná se o srdceryvný článek nebo žádost o pomoc. Tak tedy začneme znovu:
Tak tu po delší době zase máme povodně. V posledních dnech se o nich napsalo a napovídalo tolik, že to je až neskutečné. Okurková sezóna rázem skončila. Až si začínám myslet, že většina novinářů po nocích nudného léta vzývala mocnosti nebeské i pekelné, aby se něco stalo a bylo o čem psát.
Co mne k tomu vede? Ono stačí se podívat do novin, televize, rádia či po webu. Je to všude. Jistě, je potřeba přinášet informace, ale pořád a pořád a dokolečka ukazovat stejné záběry, pořád opakovat totéž… však to i pro postižené lidi je deprimující.
Možná bude někdo namítat, že mne se to ze sucha svého domova remcá. Ano, bydlím na kopci a ještě ke všemu v šestém patře. A jsem v suchu. Myslím si však, že mám právo se k tomu vyjádřit. V roce 1998 jsem byla jako dobrovolník pomoci v jedné zasažené oblasti v Orlických horách. A mohu ze své zkušenosti říci, že jsme toho po pracovním dnu měli plné zuby a chtěli jsme mluvit, číst a poslouchat cokoli jiného, než jen povodně, povodně a zase povodně. V roce 2002 nás povodeň zasáhla v práci. Ještě dneska mne bolí ruce, když si na to vzpomenu, jak bylo potřeba všechno očistit, vysušit, opravit, udělat veliké revize… Ale názor stejný, po práci jsem nechtěla vidět skoro ani vodu z vodovodu, natož se na ní koukat ve zprávách.
Na povodních, ale i na ostatních živelních pohromách, mne přímo fascinuje ještě jiná věc. A to je množství organizací, které chtějí pomáhat. Stačí se jen podívat na počet kont, na které se dá přispět, na počet čísel pro DSM… veškerá pomoc se tříští a moc by mně zajímalo, kolik procent finanční pomoci se někde „vstřebá“ a kolik toho padne na provoz těchto kont, systémů, kanceláří a podobně. A kolik se toho nakonec dostane k lidem, jenž skutečně potřebují pomoci, protože jim voda vzala střechu nad hlavou nebo ji silně poničila.
Vyřešila jsem to nakonec jinak, neposlala jsem koruny na žádný takový účet, na žádné DMS číslo. Poslala jsem je konkrétnímu člověku do konkrétní obce. Bez prostředníků, bez zbytečných dalších nákladů.
Tím neříkám, že všechny organizace chtějí na neštěstí ostatních jen vydělat, to opravdu ne. Ale přesto si myslím, že by na podobné věci mělo být jedno konto, jedno DMS číslo, jedna organizace, která bude opravdu dobře fungovat a koordinovat pomoc potřebným.
A co vy, moji milí čtenáři?
Co si myslíte o hysterii, která vládne okolo povodní, ale nejenom kolem nich?
Co si myslíte o lidech, kteří jsou v této situaci schopní vyrabovat nehlídaný dům?
Tak tu po delší době zase máme povodně. V posledních dnech se o nich napsalo a napovídalo tolik, že to je až neskutečné. Okurková sezóna rázem skončila. Až si začínám myslet, že většina novinářů po nocích nudného léta vzývala mocnosti nebeské i pekelné, aby se něco stalo a bylo o čem psát.
Co mne k tomu vede? Ono stačí se podívat do novin, televize, rádia či po webu. Je to všude. Jistě, je potřeba přinášet informace, ale pořád a pořád a dokolečka ukazovat stejné záběry, pořád opakovat totéž… však to i pro postižené lidi je deprimující.
Možná bude někdo namítat, že mne se to ze sucha svého domova remcá. Ano, bydlím na kopci a ještě ke všemu v šestém patře. A jsem v suchu. Myslím si však, že mám právo se k tomu vyjádřit. V roce 1998 jsem byla jako dobrovolník pomoci v jedné zasažené oblasti v Orlických horách. A mohu ze své zkušenosti říci, že jsme toho po pracovním dnu měli plné zuby a chtěli jsme mluvit, číst a poslouchat cokoli jiného, než jen povodně, povodně a zase povodně. V roce 2002 nás povodeň zasáhla v práci. Ještě dneska mne bolí ruce, když si na to vzpomenu, jak bylo potřeba všechno očistit, vysušit, opravit, udělat veliké revize… Ale názor stejný, po práci jsem nechtěla vidět skoro ani vodu z vodovodu, natož se na ní koukat ve zprávách.
Na povodních, ale i na ostatních živelních pohromách, mne přímo fascinuje ještě jiná věc. A to je množství organizací, které chtějí pomáhat. Stačí se jen podívat na počet kont, na které se dá přispět, na počet čísel pro DSM… veškerá pomoc se tříští a moc by mně zajímalo, kolik procent finanční pomoci se někde „vstřebá“ a kolik toho padne na provoz těchto kont, systémů, kanceláří a podobně. A kolik se toho nakonec dostane k lidem, jenž skutečně potřebují pomoci, protože jim voda vzala střechu nad hlavou nebo ji silně poničila.
Vyřešila jsem to nakonec jinak, neposlala jsem koruny na žádný takový účet, na žádné DMS číslo. Poslala jsem je konkrétnímu člověku do konkrétní obce. Bez prostředníků, bez zbytečných dalších nákladů.
Tím neříkám, že všechny organizace chtějí na neštěstí ostatních jen vydělat, to opravdu ne. Ale přesto si myslím, že by na podobné věci mělo být jedno konto, jedno DMS číslo, jedna organizace, která bude opravdu dobře fungovat a koordinovat pomoc potřebným.
A co vy, moji milí čtenáři?
Co si myslíte o hysterii, která vládne okolo povodní, ale nejenom kolem nich?
Co si myslíte o lidech, kteří jsou v této situaci schopní vyrabovat nehlídaný dům?
Prosím o to, abyste krotili své vášně a před napsáním něčeho hodně ostrého raději počítali do dvaceti a potom si příspěvek znovu přečetli.
Hodnocení: 0,00 (0 hlasů) - Ohodnotit -
Komentář je vlastnictvím svého autora. Vyjadřuje jeho názory, ne názory redakce nebo provozovatele webu či serveru.
| Napsal/a | Vlákno |
|---|---|
| ProgX |
Publikováno dne: 17.8.2010. 23:32
|
|
Nemluva
Datum registrace: 02.10.2009
Bydliště: Plzeň
Počet komentářů: 22
|
 Odp: Povodně 2010Tak předně - samozřejmě, že máš právo se k tomu vyjádřit, stejně jako kdokoliv, máme svobodu slova
 A kde jinde by se lidé měli k podobným věcem vyjadřovat, než na svých vlastních stránkách?Hysterie - no, co k tomu dodat. To jsou prostě média - moc dobře vědí, že většině lidí udělá dobře, když uslyší o cizím neštěstí. Viz TV Nova, tam je pozitivních zpráv minimum. Protože taková je holt povaha většiny lidí - heč, ono se mu něco stalo, no ještě že se to nestalo mně. To nás ostatně potvrdil i jeden chlapík, co měl u nás na škole přednášku o médiích a zprávách obecně. Ad hyeny - to jsou normální zloději, akorát že úplně bez morálních zábran. Dokud u nás budou směšné tresty a pomalé soudy, tak asi nezbyde než brát spravedlnost do vlastních rukou a hlídat své obydlí se zbraní v ruce. Směšné? Ano, a zároveň k pláči. Mě hlavně dostává, když někomu voda vezme dům, a on si na tom stejném místě postaví nový. Proboha proč? Když zaparkuje auto někde na nějakém podezřelém místě, kde mu ho vykradou, zaparkuje ho tam příště znovu? Asi těžko. Samozřejmě, jsou tu jistá omezení v podobě pozemků, ale pokud už někdo má na opravu nebo stavbu domu, tak pozemek už snad není takový problém... nebo může jít bydlet do bytu, ale proč proboha opakovat stejnou chybu? Dál mě dostává jak všichni nadávají, že pro ně obec nic nedělá. A co takhle si ten dům nějak zabezpečit sami, nebo se o to alespoň pokusit? Ano, obec dostala dotace, ano, použila je na něco jiného, ano, je to nespravedlivé. Ale i když je to všechno pravda, povodni je to naprosto fuk, ta si prostě přiteče a zničí vše, co jí přijde pod ruku. Tak a teď do mě Nechci nikoho urazit, jen mi určité věci nejsou jasné a myslím si, že bych je řešil jinak. Ale třeba se pletu, ono se to hezky mluví v pátém patře paneláku daleko od vody... |
| Host |
Publikováno dne: 19.8.2010. 10:55
|
|
Odp: Povodně 2010 Ahoj všem.
Omlouvám se za oslovení, které jsem použil, ale na svých stránkách jsem zvyklý všem tykat. Téma povodně... Můj pohled je pohled člověka, technika od mobilního operátora, který se povodní zúčastnil jak na Moravě 98, tak i v Praze 02. Morava: Pro nás velice důležitá věc, udržet mobilní síť, aby lidé mohli komunikovat. Tenkráte byla priorita udržet již dnes zakonzervovanou síť NMT (601). Mezi armádu a policii se rozdalo cca 2000 telefonů. Vrátilo se jich asi 500. Projel jsem teréním Jeepem hodně měst a vesnic moravských. V Olomouci jsem se jím brodil po mostě přes řeku Moravu, kde bylo cca 120 cm nad mostem. Projéžděl jsem Přerov, Lipník... Kolegové byli vrtulníky vysazováni do míst, kam se nikdo nedostal. S kanystry pro dieselové agregáty a trochou jídla. Při přejíždění mezi BTS-kami jsme různě pomáhali vytahovat osobní auta z vody, převáželi lidi z břehu na břeh. Ale nejvíce mě dostaly slzy pána v Brně, po té co nás na parkovišti oslovil s tím, že se nemůže dovolat své 80-ti leté mamince, která je kdesi v domově a ten je pod vodou. Díky tomu, že máme nastavené vyšší preference pro volání v těchto mimořádných chvílích a víme kam zavolat se podařilo to, že do 5-ti minut s maminkou mluvil. Jeho slzy a děkuju... To je opravdové vyznamenání. Praha: Byl jsem odvolán z dovolené a jako poslednímu se mi povedlo přejet řeku a dostat se do Prahy. Okamžitě pro věci a do terénu. Když jsme v Radotíně s kolegou vylezli na panelák, jen jsme společně při tom, jak nás zamrazilo v zádech vydechli dvě slova: "Ty vole...". Díky těmto událostem jsem se dostal do míst, odkud byli lidé vyhnáni vodou, anebo po té někým od IZS. Neskutečně depresivní věc. Působí to jako mrtvá země plná ne bahna, ale jemného bahýnka se spoustou odpadků, nábytku, vraků a zápachu. Pro nás v tu chvíli bylo potřeba sledovat jak rádio, tak i když to šlo, televizi. Jak psala Žirafka - voda, voda, voda... TV Nova, podle mého názoru žije těmito událostmi. jestli-že nemůže aspoň jednou denně ukázat něco krvavého, tak prostě to není zpravodajství. DMS ano, nebo ne... Podle mě DMS, mimochodem český vynález již rozšířený do světa je dobrá věc. Lidé raději pošlou 5x 30Kč, než jednou 100,- na účet. I já toto využívám. Raději bych pomohl materiálně, ale v paneláku neskladuji nábytek. Co se týká hysterie okolo povodní těch posledních a živých? Mám dva příklady. 1. Můj známý s kamarády zajeli na sever do jisté vesnice s nabídkou pomoci. Nabízeli pomoc finanční i své ruce k práci. Pokusili se ji nabídnout 4x. Výsledek? 3x byli posláni hrubě do jistých míst ať neotravují a 1x byli odmítnutu slušně a s poděkováním. 2. Mail od mé bývalé kolegyně: Ahoj všichni, všem Vám moc děkuji za starosti, které jste si o nás dělali, což dokazovalo množství smsek, mailů a telefonů. Povodeň, která se prohnala také naší vesnicí si naštěstí nechala náš domeček až na příště....... Takže se zastavila u základů domu a přeryla nám zahradu a proměnila ji v bahniště, ale jinak je vše ok. Evakuaci jsme se nevyhli, ale jen krátkodobé, a již je vše v normálu. Dnes jsem se dostala konečně do vesnice, a prošla ty nejvíce postižené domy a je to hrůza. Lidé, kterým se voda prohnala domy, jsou na zhroucení. Mám jich zde pár vytipovaných, kteří pomoc opravdu potřebují. Zamyslete se prosím, zda vy zrovna neměníte třeba starou kuchyň za novou a té staré byste se nechtěli zbavit. Nebo vaši sousedi.Zda vám ve sklepě nestojí nevyužité skříně nebo vám tam nepřekáží starší sedačka nebo postel , kterou již s největší pravděpodobností nepoužijete a pod. Těmto lidem by to opravdu pomohlo, neboť většina jich je zde bez práce.Vím, že dalším problémem bude vzdálenost naší vesnice od Prahy, takže bude problém s přepravou, ale snad i tento problém se případně podaří vyřešit. Dejte mi prosím vědět a já se pokusím zajistit konkrétní pomoc konkrétním lidem. Pokud byste někdo chtěl přispět i třeba finančně, klidně zprostředkuji konkrétního človíčka nebo je možno přeze mne. Předem moc děkuji a jsem moc ráda, že mám kolem sebe tak fajnové kamarády. Ahojky a mějte se krásně a budu se těšit, že se s Vámi brzy potkám.Milena Bačinka Tak a teď si vyberte, jak pomoci, když jedni pomoc nechtějí, jiným jsou peníze na nic a pro ty opravdu co něco potřebují, nic nemáte... PS: Trošku jsem asi odbočil od Žirafiných otázek ale snad to tolik nevadí... Marvin |
|
| bernard |
Publikováno dne: 20.8.2010. 23:13
|
|
Redaktor
Datum registrace: 07.02.2009
Bydliště:
Počet komentářů: 92
|
Odp: Povodně 2010 Katastrofy a neštěstí jsou přece od života lidského neoddělitelné a provázejí nás od dávnověku. Zkáza Pompejí byla snad spravedlivější v tom, že neušetřila nikoho, kdežto naše povodně někomu dům seberou a o kousek dál se neděje nic. To je ovšem k vzteku a na tu zlost a ten žal je solidarita, taková nefalšovaná a ne jen symbolická, určitě tou pravou náplastí.
A jak se o tom informuje? Hlavně rychle. Doba je vždy nějaká, a ta dnešní je hlavně rychlá. A důsledky? Historické i společenské romány a i jiná umělecká díla měla často za námět lidské neštěstí. To mělo čas uzrát v mysli umělcovy a nakonec bylo převtěleno do životní moudrosti. Na to dnes není čas, a asi o to ani není zájem. Dnešní zpravodajství o moudrosti ani neuvažuje, musí se věnovat jen chytrosti nebo jejímu nedostatku, protože toto jsou krátkodobé veličiny. A tak se nakonec zdá, jakoby tu moudrost už ani neměla místo. Asi nemá. Ale chytráků je stále víc.  |
