Žirafoviny.cz

Sociálních sítí je víc, jsou to vlastně i webové servery, kam provozovatel umístí diskusní fórum a "schází" se tam skupiny více či méně zapálených souvěrců. Mezi takové lze zařadit i ryze odborné weby a diskuse, ne jen ty "pokecové" nebo "kamarádské". Mně ale speciálně na webech typu Twitter nebo Facebook vadí nejvíc to, jak lezou jedinci do soukromí - klidně můžete mít nastavení omezené jak chcete, ale pokud přístup jiným stejně přísně neomezí i jen jeden jediný z vámi označených "přátel", i vaše fotky a údaje se minimálně částečně ocitnou na veřejnosti. Důsledek - naprosto nemáte pod kontrolou, kdo si prohlíží fotky, které jste nafotili v přísném soukromí a třeba i ve chvilkovém pominutí někomu "ukázali", kdo si čte vaši konverzaci s kýmkoliv jiným, nebo dokonce kdo se vám "nabourává" do databáze. Provozovatel se totiž hájí nejrůznějšími kličkami, které zpravidla ani nezjistíte, když kliknutím "souhlasíte" s pravidly sítě. Mnohé z nich dávají provozovateli právo použít vás jako objekt obchodování - minimálně v tom, že jste zařazeni do "stáda" potenciálních kupců, kterým je možno "valit klíny do hlavy" neboli "vyklovávat díru do mozku" - prostě že na vás na stránce juká tu ona, tu jiná reklama.

Nehovoříc o tom, kdo všecko si může i k vámi zaheslovaným a jinak zabezpečeným souborům vynutit přístup - hlavně státní orgány mají rády, když mohou šmírovat své ovčany a ze získaných informací pak vytvářet zisk ve formě rádoby populistických prohlášení nebo naopak utajování jistých druhů informací, o kterých je zjištěno, že jsou pro veřejnost iritující. Není to tak dlouho, co informačními médii prolétla zprávička o tom, jak jistá mladá Kanaďanka přišla o výplatu dávek od své pojišťovny. Jak k tomu přijde, že to popisuju v komentáři k diskusi o "Xichtbůku"? Jednoduše - dívčina trpí těžkými depresemi a kvůli této nemoci pobírala jistou částku peněz jako finanční plnění z pojistky - detaily zveřejněny nebyly, nevím, zda lze v Evropě pojistit podobnou zdravotní újmu - v Kanadě to ale zjevně možné je nebo minimálně v minulosti bylo. Záměrně píšu "pobírala" - protože byla na dovolené v Evropě, na této dovolené se nechala vyfotografovat - a fotky, na kterých se usmívá, umístila do svého profilu na "Xichtbůku". Tam je nalezl (jaká náhoda...???!!!) revizor dívčiny zdravotní pojišťovny - a na základě toho, že dívka se na fotografii usmívá, jí bylo odebráno odškodnění vyplácené za deprese...
Nechci polemizovat nad faktem, že i silně deprimovaný člověk se může usmát a že dokonce může být přitom i vyfotografován - zaráží mne ale fakt, kam až dosáhnou prsty "Velkého Bratra"...
Můj názor tedy vychází z tohoto - pokud nechci, aby mi kdokoliv mohl lézt do mých vlastních věcí, je lépe o těchto věcech pokud možno NIKOMU NIC NESDĚLOVAT - v to počítaje i striktního odmítání být ovcí ve stádě, které zcela zjevně ovládá někdo jiný - a ještě z tohoto ovládání profituje...

Myslím si, že každý je zodpovědný sám za sebe...

Nechce-li člověk být jednou z ovcí "Ksichtknížky" či jiné sociální sítě, ať si profil samozřejmě nezakládá, je to jeho volba... ale pokud si myslí, že tímhle zabrání tomu, aby tam byly vystavěny jeho fotky (tímto reaguji na předchozí komentář), na kterých by byl označen, šeredně se mýlí. Fotky se mohou objevit vždycky, ať má ten dotyčný profil, nebo ne. Stejně tam může být jeho jméno (pokud to ten, kdo ty fotky na síť dal, napíše). Rozdíl je pouze v tom, že to jméno nebude fungovat jako odkaz na profil, ale bude napsán prostým textem...
A když si to tak vezmeme - cizí pan X si prohlíží fotku: pokud ten dotyčný má nastavené soukromí profilu tak, že pan X na jeho profilu vůbec nic, kromě jména, nevyčte (profilová fotka se tam dávat nemusí), výsledek je pro cizího pana X stejný - ať už má dotyčný šikovně založený profil, nebo ho nemá vůbec - v obou případech zjistí pouze jméno...
V podstatě bude vědět jen jedno: ten dotyčný má, stejně jako on, založený profil na síti (pak se mu zde nabízí možnost přidání si dotyčného do přátel a tím se mu, samozřejmě až po souhlasu toho, komu poslal žádost o přátelství, otevře profil (záleží na nastavení), ale to už je jiná kapitola).

Pokud se ovšem někdo používá různé aplikace, které nebyly sítí vytvořeny (zejména na Facebooku), tudíž nejsou důvěryhodné, je to jeho problém. Pak si klidně může mlátit v hospodě půllitrem nad tím, že mu unikly informace ven - jeho vlastní blbostí...
Pokud se někdo přidává na různé, často lákavé, nevinné stránky, které, ač na první pohled vypadají, neslouží k pobavení či vyjádření názoru, apod., ale byly záměrně vytvořeny, aby tímto podvodem získaly co nejvíce lidí a splnily jistý účel, také jeho blbost...

Ani radši nemluvím o lidech, kteří si na profil uvedou svoji celou adresu, telefonní číslo či dokonce rodné číslo...

I "přátele" si každý vybírá sám (myslím přátele na sociálních sítích). Jestliže vím, že mi dotyčný vyspamuje hlavní stránku svými "duševními odpady", všechno urážlivě komentuje, záměrně mě označuje na nepříjemných fotkách (existuje zde také možnost označení odstranit - dotyčný mě už potom znova označit nemůže), nebudu si ho přidávat do "friendlistu"...

Zkrátka, můj názor je takový: Sociální sítě k nám budou takové, jaké si je uděláme my. Záleží jen na nás, co všechno jim dovolíme, prozradíme (nikdo nás nebude kamenovat za to, že tam máme pouze jeden údaj: vlastní jméno + mail, který slouží k přihlášení - ten se dá skrýt)...

V dnešní době se všechno dá zneužít, tyto sítě toho nejsou výjimkou. Otázkou je pak, čemu člověk věří...
Holt v dnešní době se musí člověk smířit s tím, že se na internetu mohou kdekoliv, nejen na soc. sítích, objevit fotky s jménem i bez souhlasu zveřejnění...

Sociální sítě mě zatím neulovily, ale určitý půvab asi mají. Když si já se známými mejluju, trvá mi to třeba týden, než někomu odpovím, a za půl hodiny mám jeho čerstvou reakci. Odpovím za dva týdny a ejhle, další odezva příjde za čtvrt hodiny. Tohle mne psychicky deptá, protože tu svou odsouvanou odpověď pociťuji jako neplněnou společenskou povinnost.

Jestli dobře chápu komunikaci ve skupině přátel, většinou nejsem osloven jednotlivě a přímo, a tak se nemusím cítit trapně, když třeba odpověď nechám úplně plavat. Takže komunikace tu může být uvolněná, nadlehčená a celkem nepovinná. A možná i poněkud neosobní a bezduchá. Nebo se pletu?

Já mám takový divný pocit, že tu došlo k nepochopení původního dotazu. Já jsem chtěla vědět o uživatelů sociálních sítí, jestli stojí o to, mít na Facebooku nebo Twitteru také možnost komunikace s Žirafovinami. To jsem se zatím ale nedozvěděla, tak třebas na to ještě dojde