Žirafoviny.cz

     Byla středa dopoledne a já jsem chodila po náměstíčku, kopala do šutrů a cedila skrz zuby nadávky na kruté počasí, kruté představené a krutý osud, protože opět musím čučet na základně a ne být někde v lese nebo jinde na cestě.

     Dosti silně jsem se nudila, občas prohodila slovo s jinými na základně, ale jinak jsem chtěla být spíše sama. Už jsem zvažovala, že si zalezu na své oblíbené místečko u potoka, ale pak mi zazvonil telefon. Dosti neochotě jsem jej vzala, volala totiž šéfová.

     Třetí z mých rozhovorů se zajímavými lidmi. Měl být již vlastně čtvrtý, ale ta, se kterou jsem si povídala minule, mi ještě nedala souhlas a tak jej nemohu publikovat. Je to již přes půl roku, takže jej asi nedostanu.

     Ve všech předchozích rozhovorech jsem si povídala s muži a navíc s muži starší generace. Dneska si budu povídat s mladou slečnou ze středních Čech. Jmenuje je Katka Holubová a zatím studuje. Jak se jí žije ve světě ticha, jaké má potíže a co má ráda, to se můžete dočíst v dnešním povídání.

     Přiznám se bez mučení: mám krizi a nevím, o čem psát. Či spíše vím, ale absolutně se mi do ničeho nechce. Nemám nápady a inspiraci. Částečně za to může to vedro, částečně chystané změny v práci, únava, trochu i zdravotní stav...

     Ale věřím, že to přejde a zase nápady přijdou Ačkoli změny v práci asi nepřejdou.

     Mám několik různých úlovků z táborů. Z letoška, let minulých i budoucích. Většinou obrázky, plakátky a jiné věci.

     Jednou z trofejí je i plakátek na letošní "Vědecký kroužek". Náš tábor totiž mívá po násedu kroužky. Letos jich moc nebylo, ale několik přeci jenom ano. Katy, Maki a moje maličkost jako vědátorky v pořadí Chytrá, Natvrdlá a Protivná (Je pravda, že Maki používala jiné slovo, ale to se moc nehodí).

Milí čtenáři Žirafovin

     Oznamuji vám všem, že jsem opět v civilizaci a v dosahu internetu. Mám několik zářezů na pažbě svého zdravotnického deníku (nerada jezdím za doktorem s dětmi, natož pak sanitkou či dokonce uvolňuji dýchací cesty), několik modřin (nerada padám), natažených svalů (není dobré zvedat lavičku nad hlavu) a tak podobně.

     Přijela jsem už včera, ale nějak nebyl čas a ani nálada cokoli dělat. Počítač jsem pustila až dneska ráno po delším spánku. Inu, doháním deficit minulých dní. Každopádně jsem zpět a jen co bude čas a možnost, tak se pustím do nějakého písmenkování