Žirafoviny.cz

     Asi to bude znít poněkud divně, ale i ve 21. století jsou lidé, kteří používají pevnou linku. A já jsem jedním z nich. Mám internet přes VDSL a pevný telefon mám k němu, stojí to sice nějakou korunu navíc, ale za ten klid mi to stojí.

     Protože bydlím na vesnici, tak tu není nouze o výpadky proudu. Většinou netrvají dlouho, ale někdy se zadaří a je to spousta hodin. Proto mám domácnost vybavenou tak, že to umím přežít a nezbláznit se. Jenže ze sítě jsou napájené i BTS mobilních sítí a tak se třeba nedávno stalo, že dlouhý výpadek proudu způsobil vybití i jejich baterií a několik hodin jsme byli úplně odpojeni od civilizace. Tedy skoro. Silnice fungovala normálně a pevná linka také. Takže jsem mohla rodiče uklidnit, že mi fakt nic není a nedostupnost telefonu neznamená katastrofu.

     V litoměřické základní škole Na Valech je robotický kroužek a tomu se podařil husarský kousek a totiž vyhrát Mistrovství ČR v robotické soutěži VEX IQ Challenge a tím se kvalifikovat na VEX WORLD 2024 v Dallasu, což je světové finále.

     Jak už to tak bývá, peněz není nikdy dost a tak je potřeba se podívat nejenom do vlastních kapes, ale i jinde. Něco dá škola, něco rodiče, něco město, něco sponzoři... a něco možná i čtenáři Žirafovin

     Je právě 24. prosince roku 2023, něco po půl deváté ráno a já sedím ve své pracovně u jednoho z počítačů a přemýšlím nad tím, že by bylo príma zase jednou něco napsat na stránky.

     Letos jsem nějak více apatická než jindy, do ničeho se mi nechce, nikam se mi nechce a ze všeho nejraději bych byla zalezlá v posteli. Už proto, že dost kašlu a není mi fajn. A navíc mám vánoční náladu, jak se o ní píše třeba v knize Devadesátka pokračuje.

     Bydlím na vesnici a výpadky proudu u nás nejsou jevem ani zdaleka výjimečným. Nenastávají dvakrát do týdne, ale co pár měsíců se nějaký výpadek vyskytne. Tu kratší, tu delší. Zažila jsem i výpadek trvající mnoho hodin. Většinou ve dne, ale i v noci se zadaří. Jsem na tyto situace připravená, doma mám stálou zásobu petroleje, sirek i svíček, ale říkala jsem si, že někdy je lepší světlo elektrické. I na práci, když je potřeba cosi kutit na rozvodech. To se tedy stává jen občas, ale už se naskytla i tato potřeba.

     Tímto delším úvodem se tedy dostávám k dnešnímu povídání, totiž k akumulátorové svítilně se solárním dobíjením. Stavěla jsem ji na přelomu zimy a jara 2022 a měla pořád hodně času. Impulsem pro její dokončení a zprovoznění byla, a to se mi asi budete smát, invaze ruských vojsk na Ukrajinu. Z dnešního pohledu to vypadá směšně, ale v té době jsem to vnímala jinak. Nikdo nevěděl, co bude dále a já chtěla mít nezávislý zdroj světla. K tomuto použití ještě nedošlo a budu moc ráda, když ani nikdy nedojde.

     Jistě jste si všimli, že od Vánoc uběhla již řada týdnů a měsíců a přesto se tu zase nic neděje. Nemám z toho radost, ale je to prostě tak. Důvodem je nedostatek času, jsem pořád v práci a když tam nejsem, tak jsem byla nemocná, nebo jsem s dětmi na schůzce, na výpravě nebo tak podobně.

     Nicméně to neznamená, že nedělám nic jiného. I tak se mi podařilo dokončit, či rozdělat, pár projektů. Jen pořád nějak "nejsou lidi" na jejich dotažení až do podoby článku.